pametnici

Rudolf byl farmář a také podkovář tělem i duší. Připomínají nám to také motivy na zdi jeho pokoje. Jako vyučený podkovář a vozový kovář musel na začátku války odejít k dalšímu výcviku do armádní výcvikové kovárny v Mnichově a poté pracoval jako podkovář na frontě ve Francii a Rusku u armádního veterinárního úřadu. Na osvědčení z armádní výcvikové kovárny je napsáno: „Bůh, který nechal růst železo, stvořil také železné muže. Proto Pán žehnej kovadlině a kladivům.“ Rudolf říká: „Koval jsem se sirouhlíkem příliš dlouho a ještě dnes musím bojovat s astmatem“. Teprve v listopadu 1949 se vrátil domů z ruského zajetí. „Byly na nás kladeny nelidské požadavky a ti, kteří neobstáli, byli posláni do pracovního tábora na Sibiři.“ Rudolf Waiz listoval v albech těchto válečných let. Objeví se také dopisy rodině ze zajetí, psané ostrým písmem. „Cenzurou prošlo pouze jasně čitelné tiskací písmo. Vše ostatní bylo likvidováno.“ Rudolf Waiz nerad vypráví o válečných letech, které pravděpodobně stěží přežil. „Díky bohu, že je to pryč.“ opakuje stále. Poté, co se na konci 80. let vzdal zemědělství, Rudolf Waiz několik let podkovával koně. Pro něj to byla práce i poslání.

10/1936 - 10/1938 Vojenská služba jako kovář praporu v Garmisch-Partenkirchenu a ve vojenské výcvikové kovárně v Mnichově.
02/1939 - 07/1939 Strážil v Math. Groß, Mering a Gabriel Schweiger, Wertheim.
1939 Složil magisterskou zkoušku jako kovář a vozový kovář (viz firemní znak: „Od roku 1939 mistr - společnost - Stefan Moser“).
1939–1945 Prošel válkou jako Oberschlagmeister na různých místech.